Koním věnuji od svých deseti let. Absolvovala jsem klasický jízdárenský výcvik, pak se věnovala parkuru, drezůře, postupně přičichla k dalším možnostem jako je western. Jednoho krásného dne se na ranči objevil opravdový Španěl z Andalusie, vynikající jezdec a trenér obou disciplin ježděných ve Španělsku – Doma Vagery a Alta Escuely. Okamžitě jsme si porozuměli v otázkách tréninku koní a vůbec světa koní, a to i přes jazykovou bariéru. Lidé z našeho ranče dostali pozvání k účasti na akcích  v Čechách a pak i pozvání do nádherné části Andalusie, k Malaze. To jsme využili a postupně se dostávali do světa profesionálů a jejich koní v Andalusii.
Zdejší obyvatelé žijí se svými koňmi velmi přirozeně a na přirozenost se zde klade velký důraz . Koně jsou zde odolní, díky tvrdé výchově, kdy se nic nepřehání a rozhodně se koníci nerozmazlují. Jsou samostatní, vyrovnaní a s velkým fyzickým potenciálem.

Čistokrevní koně jsou i zde v menšině, převažují kříženci.  

Jak Doma Vagera tak i Alta Escuela má svůj typ koní, uždění i sedlání. Rozdílná je i práce s koněm.
Nejoblíbenější pro Doma Vageru jsou angloarabi a anglohispanoarabi. Tito patří již k dost složitým koním. Přitom to bývají mohutná, silná a rychlá zvířata. Mívají kupírovaný ocas nebo vyvázaný v uzlu.
Doma Vagera je původní španělská disciplína, odvozená z práce s býky na campě, v terénu. Většinou jedou tři jezdci, kteří pronásledují vybrané zvíře. Kromě silných a mrštných koní drží v ruce garochu,  dlouhou asi 4m, se kterou pak jeden jezdec býka srazí k zemi.
V přenesené  formě se pak soutěží v pískové aréně, s rozhodčími a předepsanými figurami. Hodnocen je zde krok,  klus, cval, jejich kvalita, překroky , kontrola rychlosti ve cvalu , zrychlení a zpomalení, piruety v kroku a ve cvalu a pak stop, takový speciální, kdy má kůň zapíchnutý předek a zadek jede mnoho metrů a následně obrat o 18O stupňů. Ti, kdo znají westernovou disciplínu reining si možná všimnou jisté podobnosti. Prostě  kolébka westernových disciplín je zde.
S garochou se v aréně nesoutěží, nebylo by moc startů. Je to vrchol umění a předvádí se na vystoupeních, kdy se s ní předvádípřekroky, přeskoky, kontrola rychlosti a v závěru kůň dělá piruety, jakoby pod tyčí, jako přídavek zde často figuruje slečna, kolem které se také tančí. Smysl pro umění a vášeň jsou zde mistrovsky vyvážené.

Španělé Doma Vageru velmi uznávají a jezdci jsou vážené osobnosti.
Měla jsem možnost sledovat soustředění jezdců Doma vagery pod taktovkou bratrů, několikanásobných mistrů Španělska. Věnovali se každému koni i jezdci individuálně, někdy si i na koně sedli. Nakonec se všichni sešli u jídla v místní restauraci  a tam se opět jezdilo a jezdilo až do večerních hodin.
Vysoká škola španělská, nebo-li Alta escuela sice hlavu a patu dostala ve Vídni, ale Andalusani pro ni mají neobyčejný talent a cit, a to jak lidé tak i koně.
Starší andaluští koně byli spíš hodně barokní, mohutnější a nižší , v současnosti se více prosazuje a je ceněn štíhlejší typ kartuchánský, který má obrovský talent pro drezůru, je vyšší a v chodech jiný.

Přesto ho však nejde srovnat s moderním evropským drezurním koněm.Také se hodně využívají hispanoarabi.
Španělští profesionální jezdci a rozhodčí si uvědomili mezeru v možnostech prezentace andaluských koní a barokního ježdění. Poslední čtyři roky sice probíhal šampionát v Alta escuele, ale teprve začátkem letošního roku byla založena Asociace jezdců Vysoké školy španělské. Má internacionální charakter. Počítá se členy z jiných států a také s pořádáním soutěží v barokním ježdění po celé Evropě. Zatím je tato organizace v plenkách, ale bylo úžasné sledovat velké nadšení a obětavost jezdců a rozhodčích, kdy se během dvou dnů, za příjemného stolování, podpory zástupců města  a celonočního sepisování stanov, zrodila organizace se strukturou a zástupci v jednotlivých regionech.

A to se ještě stačili dohadovat jak má vypadat správný španělský krok .
V soutěžích se hodnotí podobné prvky jako v klasické drezůře, navíc je španělský krok a inverzní pirueta. Levády, kaprioly a podobné věci jsou záležitostí vystoupení.

Co se týče sedel, tak Doma vagera má své a to i pro ženy – amazonky, počítá se, že budou jezdit v dámském sedu, sedlo lze předělat na pánské a zpět.  Sedla na Doma Vageru jsou velmi těžká se železnými třmeny, ale pohodlná, když už se člověk vypořádá se sedláním a podocasníkem . Takový předchůdce sedla westernového.
Tyto sedla se používají i na jízdu terénem, dá se přidat poduška pro druhého jezdce, dámu či později potomka a jede se na návštěvu k sousedům.
Sedla pro Alta  escuelu jsou lehčí, více kontaktní, podobné stylu drezurních sedel.¨
V běžném tréninku se moc nevyužívají, jezdí se v klasických drezurních sedlech.

V uždění jsou si obě školy podobné, používají se obnosky se železnou vložkou., dost tvrdé páky s různě dlouhými rameny.Samozřejmě zde znají i obyčejné stíhla a další uždění, ale tradice je silná.
Doma vagera má železná udidla, jezdí se na dvou otěžích, jednou rukou, druhá je v kroku položena na stehně a ve vyšších chodech je držena v úrovni břicha.
Alta escuela má udidla černá,jezdí se na čtyřech otěžích. Podle potřeby a hlavně u mladých koní je jeden pár veden z obnosku, později je připevněn na páce jako stíhlo a druhý pár je z páky. Držení otěží je předepsané a umožňuje přesnou kontrolu horní i dolní otěžě.
Obě disciplíny kladou velké nároky na jemnou a pozornou ruku jezdce, koně jsou silní a výbušní, uždění tvrdé.
Hodně majitelů má své koně kvůli fiestám. Ty jsou podporované městskými úřady nebo soukromé, k různým příležitostem.
Sjedou se jezdci s širokého okolí, můžou mít i slavnostní alegorický průvod městem, i s kočáry, kravskými povozy a někdy i traktory a moderní zemědělskou technikou.
To vše se pak shromáždí na jednom místě a tam se slaví. Jako zlatýhřeb programu pak přijíždí naši profesionálové, kteří se těší velké úctě a mají své vystoupení, s hudbou( flamengem) a komentářem. Předvádí se obě školy, práce na dlouhých otěžích , na ruce, garocha, čtverylka apod. Ostatní pozorně sledují, i na koních, a po skončení vystoupení obsadí arénu mládež a snaží se napodobit své vzory. Pak se soutěží ve cvalu pod lanem, na kterém visí pentličky s čísly a ty se trhají. Některé čísla vyhrávají dokonce cenu.
Úroveň arén mě trochu zklamala, bývá dost špatný povrch a nebývají moc velké, a zabezpečené. Když připočteme v létě přes čtyřicet stupňů, kostýmy a náročnost přípravy koní, jde o velmi těžkou práci, vyžadující velkou profesionalitu.
Fiesty bývají v létě často a na ty slavnější se sjíždí až stovky koní. Tento způsob trávení volného času hojně přebírají i noví obyvatelé španělského pobřeží. Stále více Angličanů, Němců, Holanďanů i jiných národností se zde trvale usazuje a začínají být velkými ctiteli místních tradic.
Kromě fiest jsou zde i velké předváděcí a prodejní akce , které trvají i několik dní. Nejznámější je Sevilla na podzim. Tam je předvedena špička chovu Andaluských koní, klisny, hříbata , hřebci. V tradičním chovatelském předvedení na ruce, s obojky a se zvonečky a pak jezdecky, pod sedlem, na ruce či dlouhých otěžích.
Mezi hlavními kupci na aukcích dominují Američané.

Měla jsem možnost proniknout do tohoto světa a být přímým účastníkem přípravy a prezentace  nádherných a zajímavých koní. Je to svět velmi tvrdý, vyžadující velkou disciplinu, mající svá pevná pravidla, ale zároveň velmi krásný ve své přirozenosti. Obnovila jsem si už pozapomenuté klasické vzdělání a staré pravdy, které platí opravdu na celém světě. Pravdu o tom, že je jen jeden kůň, jeden jezdec a jedno ježdění.
                                                                                            MVDR.Veronika Živnová